Pověst o pokladu
Pověst o pokladu
Podle pověsti prý je v podzemí Potštejna ukrytý velký poklad z dob loupeživého pána Mikuláše.
Příběh je známý zejména prostřednictvím historické novely Poklad Aloise Jiráska, uveřejňované od ledna 1881 na pokračování v časopise Světozor.[11][12] Na jeho počátku stojí hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré, syn Jana Ludvíka, který na rozdíl od svého otce uvěřil starším pověstem o ukrytém pokladu a desítky let věnoval marnému pátrání. Jeho naděje povzbudil mylný výklad pozdněgotického minuskulního nápisu na jednom z opracovaných kvádrů, vloženém vysoko do východního nároží hradního paláce. Latinský obtížně čitelný nápis ve formě hexametru byl od 70. let 18. století, kdy byl objeven, vykládán různě; čtení, k němuž se pod silnou inspirací Karla J. Bienera z Bienenberka přiklonil hrabě Chamaré, znělo Signata instes [c]a[r]itas extir[p]at hostes ("Znamenaný (hrade), vytrvávej, pak láska vyhladí nepřátele"), což ovšem hrabě pochopil zásadně jinak než rytíř Biener a vyložil si hexametr jako zašifrovaný pokyn k vykopání pokladů ("Vytrvej při znameních, Boží milost vyhladí nepřátele").
Výsledkem následného dlouholetého intenzivního pátrání bylo vytvoření mnoha desítek metrů chodeb pod úrovní horního hradu, což vedlo k destrukci části zdiva dochovaných budov. Kopáči občas nacházeli v některých zavalených chodbách kameny se značkami (pravděpodobně kamenickými), které si fantazírující hradní pán vykládal jako další šifrované ukazatele k pokladu. Svědectví o těchto snahách nakonec zanechal hrabě Chamaré v německy psaném rukopisu svých pamětí, v jehož příloze se dochoval i plán hradu se zaznačenými vykopanými chodbami.
Současná věda se přiklání k tomu, že kámen byl původně překladem dveřního ostění, na němž byla někdy ve 2. pol. 15. století vytesána ochranná průpovídka ve znění: Signat Thau postes: deitas ext[er]reat hostes (podle rozluštění a překladu Bohumila Ryby: "Tau označuje veřeje, Bůh nechť zastraší nepřátele"). Kámen byl na poč. 16. století, za pernštejnské přestavby hradu, druhotně uložen na své nynější místo, kde o více jak půldruhého století později začal budit takovou pozornost.
Podle archeologů není pravděpodobné, že by se pod troskami hradu, vzhledem k jeho historii, mohl ještě nějaký dosud nenalezený středověký poklad nalézat. Doposud nejcennějším objevem byl kachlový soubor, mezi běžné objevy patřila také středověká keramika či kusy kovu.